Ten totiž dovoloval pozorovat morčátka, i když klec stála na stolečku a za normálních okolností by spodní díl klece morčátka zcela zakryl. Nevýhodou byla malá dvířka, zbytečná výška klece, otvory pro krmítka, která jsem musela stále něčím vyplétat, zbytečný šuplík spodní části klece, pod který zatékala moč a hromadily se hobliny s nečistotami apod. Prostě papoušek potřebuje logicky něco jiného než morče. Když se nám navíc Elinka neplánovaně rozmnožila, začala být klec i trochu těsná. Nezbylo nic jiného, než se porozhlédnout po nějaké nové, větší.
Jenže hledání té pravé klece nebylo tak jednoduché, jak jsem původně předpokládala. Měla jsem představu, že seženu opět klec s poloprůhledným plastovým spodním dílem. Jenže kromě kleci Ferplast pro papoušky a jedné maličké klece pro křečka jsem jinou vhodnou neviděla. Obeslala jsem dokonce několik internetových obchodů, zda by alespoň neměli potuchu, jak to s tímto sortimentem vypadá, avšak všude jsem dostala negativní odpověď. Na server www.ifauna.cz jsem dokonce napsala inzerát, kdo by poradil, kde takovou klec koupit. Nikdo se neozval. Jelikož holky rostly a začaly si lézt po hlavě, jednoho dne jsem se přestala honit za nesehnatelným a koupila klec.
Ta je vidět na druhém obrázku. Velkou výhodou jsou velká dvířka a současně dvířka posuvná ve "stropě" klece. Vzdálenost jednotlivých drátů je také větší než u staré klece, takže se morčátka i lépe pozorují. Ke kleci byla přidaná veliká napáječka (třetí fotografie) a plastové jesličky, které se u mě moc neužijí. S klecí jsem maximálně spokojená a Eliška také, velikost je nyní odpovídající.
Na dno klece dávám noviny a na ně vrstvu hoblin. Speciální podestýlky, které chytají vlhkost, např. některé typy pro kočky, odmítám používat. Morčátka většinou ochutnají, co se dá a případně, i co se nedá a mohlo by jim to způsobit zdravotní problémy. Klec čistím zhruba každé tři dny, v zimě i jednou za týden. Většinou během této doby ještě malou porci nové podestýlky přisypu, většinou do jednoho kouta, kam Eliška chodí nejčastěji na záchod a kam si shodou okolností i nejraději lehá :-). Seno dávám volně na zem, morčátko ho u nás sežere většinou dříve než ho stihne počůrat, případně ho dávám tam, kam na záchod nechodí :-))). Misku používám těžkou, jakmile použiju nějakou lehčí, je osud směsi v ní zpečetěn a zvrhnut do hoblin.
Elinka má na svém kontě zlepšovák, patent. Na fotkách klecí je vidět část překrytá ručníkem. Ten v podstatě supluje domeček. Je vhodný ke schování se, ale neizoluje tolik zvířátko od okolí. Ručník je v kleci od doby, co jsem si Elinku přinesla domů. Jenže Elinka jednoho dne vnoci zjistila, že je velmi výhodné si do ručníku skočit a udělat si z něho "houpací síť". Eli to pak naučila i svoji dceru a velmi často se stávalo, že dokonce obě najednou nocovaly v síti, jak onomu vynálezu říkám. Jinak je naprosto běžné, že několikrát denně v síti Eliška odpočívá. Ručník je přiskřípnut mezi spodní část klece a horní část klece a připevněn kolíčky na prádlo, u větší klece stačí tři kolíčky z jedné strany a tři z druhé a spolehlivě Elišku unesou. Velmi často se stává, že až žasnu, jak je Eli schopná se v síti válet a rozkošnicky vystrkovat nohy do všech směrů.
