Deník

7.4.2002 Korelka dnes vpoledne umřela. Nějak se z toho nemůžu vzpamatovat.

5.4.2002 Korelka se vylepšila, už v ní dnes ráno nehrkalo a dýchala klidně bez nepřirozeného kývání křidýlky. Ani zobáček neměla otevřený. Jenže má často záchvaty. Včera mezi 17:00 - 22:00 měla dva. Problém je, že ji to hrozně vyčerpává. Volala jsem veterináře a možná se přeci jen jedná o epilepsii. Dostává totiž vápník, hypokalcenozní tetanie to pravděpodobně nebude. Při hospitalizaci záchvaty neměla, možná se jedná o epilepsii vyvolanou pozitivním stresem, když příjdu domů. Léčit se to nedá, podávají se barbituráty a díky nízké hmotnosti papouška je to nebezpečné. Mám tedy omezit pozitivní stresy při příchodu domů, pozdravit, ale nevšímat si jí a teprve časem ano. Ještě to probereme na kontrole příští týden.

31.3.2002 Korelka je příšerně ospalá, spí hrozně tvrdě, neprobudilo ji ani, když jsem včera večer zakopla o kbelík. Dělám si o ni starosti, připadá mi horší než včera. Ale je možné, že naspává týden na veterinární klinice, tam moc spát nemohla, pořád se něco dělo, ostatní papouškové křičeli. Dala jsem ji na křeslo vystlané starým ručníkem, vedle sebe má misku s papáníčkem a vodou a střídavě spí, baští a pije. Doufám, že je to i antibiotiky, je to přeci jen zátež a proto se jí asi chce taky tak spát. Zase jsme nadávkovali léčiva, zase jsme to nějak zvládli, ale je mi jí hrozně líto, že ji tak trápíme. Ale jinak to nejde.

30.3.2002 Zvládli jsme to :-))). Seděla mi na koleni a já ji jednou rukou držela za zádíčka a druhou za bříško a natočila hlavičku se zobáčkem a táta kapal z injekční stříkačky antibiotika a vápník. Uf, ale byla to fuška :-). No a to samé nás čeká každý den. Nedýchá moc dobře, stále to v ní hrká a otvírá zobáček a tak trošku si pomáhá i křídly. Ale když pan doktor tvrdí, že zánět ustupuje ... Snad to bude dobré. Od včerejška nedělá nic jiného než že spí, pije a baští :-).

29.3.2002 Tak korelka je doma. Zánět ustupuje, ještě bude muset brát antibiotika, která jí budu kapat do zobáčku. No těpic. To budou boje. A taky vápník bude dostávat do zobáčku. Cysta není nebezpečná, pokud se nebude zvětšovat, což bychom poznali tak, že bude případně hůře ovládat nožičky. Snad k tomu nedojde. Korelka se hned vrhla na zrní, vypila skoro celou napáječku ( asi jí nechutnala voda s vápníkem, co dostávala u veterináře ) a teď pochrupuje a spokojeně chroustá zobáčkem. Za 14 dní máme přijít na kontrolu, udělá se další rentgen.

28.3.2002 Výsledkem všeho je, že pan doktor Tukač se k nám nedostal (vícekrát sliboval, že se u nás zastaví, kdyby raději na rovinu řekl, že to nezvládne, zařídili bychom se jinak a možná by to nedopadlo úmrtím korelky ... pozn. autorky), korelka tuto sobotu začala znovu krvácet a hned v pondělí jsme ji vzali a odvezli k panu doktoru Mecerovi. Ještě tentýž den se udělal rentgen a ukázal, že korelka má zánět hrudněbřišní dutiny a vzdušných vaků a cystu na vaječníku. Zůstala hospitalizována, dostává vápník do napájecí vody, vitamíny a vysoké dávky antibiotik injekčně. Podle sdělení p. doktora Mecery měla být už dávno provedena kastrace, pokud se nepočítalo s chovem, potíž je v tom, že nás na to tehdy veterinář Tukač neupozornil (v době, kdy jsme řešili, že korelka snáší vejce ve dvou kusech a má velké problémy) a teď už je na to pozdě. A i léčba nasazená MVDr. Tukačem nebyla vhodná.Včera jsem korelku navštívila, dostala ode mne rohlík a sušenky, pohlazení. MVDr. Mecera mi ukázal rentgen, v podstatě co má být bílé, je černé a obráceně :-(. Cystu jsem viděla zcela zřetelně. Podle informací vyvolává produkci estrogenu a gestagenu a udržuje korelku ve stálém snášení. Včera p. doktor říkal, že se korelka od pondělka velice zlepšila, ale že stav stále zůstává vážný. Doufáme, že zánět tělní dutiny je bakteriální, s plísňovým by se mnoho dělat nedalo. S cystou dosud nevíme co dělat, operace není možná. Prognoza je závislá na zítřejším rentgenu. Možná ji zítra pustí domů. Je to hrozné, moc se mi po ní stýská a chybí mi, jdu okolo klece, chci na ni promluvit a ona tam není. Čekám, že mě bude vítat, když příjdu domů a ono je ticho. Doufám, že se podaří ji vyléčit, třeba ne úplně, ale aspoň aby měla ještě dlouhý život. Bylo by to těžké. Držte nám palce, 11 let jsme spolu a to není krátká doba.

22.1.2002 Korelky zdravotní stav se snad vylepšil. Baští skvěle, trus je vcelku normální, i když občas se vyskytne mírně zakrvácený trus, avšak již vyjímečně. Léky podávám leda v těchto případech. Teď čekáme, až se za námi rozjede pan doktor Tukač.

13.1.2002 Přes týden jsem stále podávala léky, v podstatě do všeho, kam to šlo. Do napájecí vody ( od doby, co to pije ji už nemučím se stříkačkou ), do krmiva ( to je problém, Farmatan je prášek a na zrníčkách neulpí, obcházím to tak, že jí dávám kukuřičné lupínky, které moc miluje a vysbírává drobečky i s lékem na dně misky ), na rohlík. V trusu stále něco maličko bylo, včera se znovu obnovila krevní skvrna, ale dnešní trus je znovu v pořádku. Snad to zvládneme, p. doktor Tukač přijede do Prahy se na korelku podívat. Je velice veselá, baští jako nezavřená a na první pohled by na ní nikdo nepoznal, že jí něco je. Bohužel skutečnost je jiná. Snad to zvládneme. S p. doktorem jsme řešili i variantu, zda veškeré její zdravotní problémy mohou být způsobeny mojí předvánoční nemocí. Mohou, bakterie je bakterie. Vyhnula bych se jí, když jsem byla nemocná, aby to ode mne nechytla, ale měla záchvaty a někdo se o ní starat musel.

8.1.2002 Mám hrozný strach. Korelka včera večer začala krvácet, v trusu má spoustu krve. Včera večer jsem ji proto naložila a jeli jsme na nejbližší nonstop veterinu do Holečkovy ulice v Praze 5. Zkonstatoval, že se jedná o zánět trávicího traktu (chybná diagnoza, korelka krvácela z pohlavního ústrojí ... pozn. autorky). Naordinoval Farmatan do napájecí vody nebo do krmiva. Korelka vypadala včera příšerně, přímo v přenosce u veterináře spala, vůbec nevnímala okolí. Prožila jsem si o ni šílený strach. Hned jak jsme odjeli od veterináře, zhruba v půl jedenácté večer, doma jsem jí míchala léky a měla jsem ji v přenosce v pokoji přes celou noc. Sotva se trosku hnula, hned jsem byla vzhůru. Jelikož nepila, násilím jsem jí musela vstřikovat vodu s lékem stříkačkou do zobáčku. Hodně jsme se prali, bylo to dost hrozné a ani nevím, kolik léčiva jsem do ní dostala. To platí i dnes. Dnes už vypadá lépe, v trusu sice ještě něco je, ale ne tolik jako včera. I přijímá potravu.

2.1.2002 Tak jsem se spojila s p. doktorem Tukačem a shodli jsme se na tom, že korelka má asi zánět vzdušných vaků, který ji vysloveně neohrožuje na životě a přijede se na ni v dohledné době podívat . Trošku v ní hrká, ale je jinak veselá a chová se jako kdykoliv předtím.

20.12.2001 Záchvaty nemá, asi jsme je zažehnali. Avšak stále chraptí a když dýchá, lupe jí v hrudníčku. Jelikož je veliká zima, nemohu ji odvést k veterináři, bude jistější ji dosud nechat doma a držet ji v teple. Jakmile bude možnost, vyřešíme to veterinářem. Problém komplikují i vánoční svátky, nějak se na nás valí čím dál víc negativních věcí.

14.12.2001 Tak nějak obě klempírujeme. Záchvaty jsme nějak snad zažehnali, sice léčivo ještě stále nepřišlo, ale pije mlíčko, velmi jí chutná, dávám jí to na lžičce a pije hltavě tak, že během chvilky celý obsah lžičky vypije. Ale chraptí. Asi to chytla ode mě, i když jsem se moc snažila, aby se tak nestalo. Ale musela jsem se o ni starat, když měla záchvaty, jiných lidí se bojí. Proto je nyní se mnou v pokoji, kde je pěkně teploučko. Snad se z toho dobře dostane.

10.12.2001 Situace byla ohledně zdravotního stavu korely dlouhou dobu klidná. Až do té doby, než se záchvaty objevovaly vícekrát za den. I po čtyřech hodinách od sebe. Spojila jsem se s p. doktorem Tukačem a nyní čekám, až dojdou léky. Začala jsem se bát o život papouška, při záchvatech se silně zatěžuje srdíčko. Takže jsem podávala kalcium do napáječky ( korela totiž nedokáže metabolicky zpracovat přijatý vápník a z důvodu nedostatku má záchvaty, musí tedy dostat určitou formu, kterou dokáže přijmout, rozpustné kalcium sice není úplně nejlepší, ale jako provizorium před dodávkou léků postačí ), leč korela raději trochu žíznila, než aby roztok pila. Současně jsem jí začala cpát naklíčeným zrním, aby neměla deficit vitamínů, když nyní v přírodě nelze sehnat zelené krmení a to, co se dá koupit, nemá moc ráda. Také jí dávám pít mléko, má ho ráda.

21.9.2001 Před pár dny jsem se zprostředkovaně dozvěděla od MVDr. Tukače, že se u mé korelky nejedná o epilepsii, nýbrž o hypokalcenozní tetanii. Zcela to souhlasí s výskytem neoskořápkovaných vajíček a problémů datujících se už do doby před dvěma léty. Nyní probíhá další výměna informací, pravděpodobně bude následovat léčba.

17.9.2001 Koncem srpna jsem byla mimo domov na dovolené. Korelu převzali rodiče podobně, jako akvárium. Podle sdělení rodičů to s korelou nebylo jednoduché. Korela totiž sice ochočená je, ale nejde k nikomu jinému, než ke mně, tedy na moji ruku. Odmítá se i od kohokoliv nechat hladit. Takže tím pádem odmítala se nechat vyjmout z klece a sama si nevylezla. Jakmile jsem se vrátila domů, začala jsem korelu učit, aby si vylezla z klece sama, jak ona bude chtít. Podezřívám ji, že to uměla i dříve, ale že byla trochu pohodlná :-). Jak se po chvíli ukázalo, v současné době to umí, ale často se jí nechce. Dnes budeme stříhat drápky, to zase bude práce :-). Korela již pro slezení na dno klece nepoužívá žebříček. Nedávno si opět prožila epileptický záchvat :-(. Naštěstí se jedná o nepříliš časté jevy.

19.8.2001 Korela snáší vedra velmi dobře. Dopoledne strávila na balkoně, kde nesvítilo a bylo velmi příjemně a odpoledne se koupala, nejdříve se čvachtala v misce od nanukového dortu a pak si vyžádala postříkání z postřikovače na pokojové květiny. Také má vyměněná bidélka, používám výhradně bezinkové větve.

15.8.2001 Po dobu mé dovolené byla korelka u babičky. Doma by to asi nezvládla kvůli vyšším teplotám a problému s vypařující se napájecí vodou. U babičky byla prý velmi hodná, vůbec nekřičela a chovala se vzorně. Sotva se objeví doma, huláká jako na lesy, budí nás, prostě řve jako pavián. A to vše proto, že mě volá. Nevěděla jsem, že tohle její vyvádění je míněno na mě, až teď jsem se dozvěděla, že v mé nepřítomnosti je hodná. Dělá to i váš papoušek? Asi jsem ji trochu rozmazlila. Leč teď už se to asi napravit nedá. Je ale samostatnější, což nechci měnit, spíše naopak.

1.8.2001 Korelka užívá hojnosti zeleného krmiva, obzvláště nezralých klásků trav a obilnin. Korča nemá příliš v lásce listy jako salát a pampelišky, ale klásky miluje. Obzvláště když jsou semínka v mléčné až voskové zralosti. Také už dávno nastal čas, kdy tráví dny na balkoně a pozoruje okolí. Za tímto účelem jsem zabezpečila klec, jak se dá, je šikovná a mohla by dvířka otevřít. Rozhodně varuji před zavěšováním klecí na zdi, spodní část klece se může oddělit od horní a hrozí úlet ptáčka. Znovu se objevil problém, z nějakého důvodu se jí zanítilo okolí levého oka a tak jsme pár dní mazali Ophtalmo - Framykoinem. Již je to všechno pryč.

4.7.2001 Nožička je lepší, nepozoruji žádné kulhání. Stále velmi ráda nocuje na plátku křehkého chleba, který ji unese a zároveň z něho ukusuje přes den. Takže po čase jej vyměním a korela jej znovu používá jako rovnou podložku. Bohužel korela měla záchvat epilepsie. Více je psáno na mailové konferenci na serveru Pandora. Máte - li nějaké zkušenosti s obdobným problémem, budu ráda, když se ozvěte a vyměníme si zkušenosti. Zatím jsem žádného chovatele papouška s epilepsií nenašla.

20.5.2001 Po několikanásobné aplikaci Framykoinu a šetření nožičky společně se spánkem na rovné podložce se zdá, že se situace vylepšila.

4.5.2001 Tak jsem zjistila, že korela kulhá na pravu nohu. Došlapuje na ni velmi nerada a často ji úplně zvedá. Jinak na noze není nic vidět. Jsou dvě možnosti, buď si ji někde narazila nebo má infekci. Šlo by však eventuálně o vnitřní infekci, protože skutečně zvenku není pozorovatelné vůbec nic kromě možná mírného otoku. Musím počkat, jak se situace vyvine. Pokud by šlo o naraženinu, předpokládám, že by během pár dnů měl být vidět nějaký posun k lepšímu. Pokud zjistím, že se to nelepší, čeká nás veterinář.

14.4.2001 Začíná jaro a začíná éra cpaní našich drahých opeřenců čerstvým zeleným krmivem z přírody i z vlastních výpěstků. I moje korela už má na balkoně zasazený salát. Bohužel je můj papoušek zmlsaný, takhle kukuřičné lupínky, pečivo,krupicovou kaši a oříšky ... to ano, ale zdravé zelené krmení obzvláště na jaře trochu odmítá. Například si odvykne na pampelišky. Nedá se nic dělat, je nutná trpělivost a časté podávání krmiva i přes to, že nebude zcela zkonzumováno. Časem si zvykne na chuť a koncem léta už bude baštit. Je to téměř každoroční přemlouvání :-(.

24.3.2001 Zdá se, že křídlo je již zahojené. Korela bez problémů létá. Jsem nakonec ráda, že rána hodně krvácela, alespoň se vyčistila. Opravdu nebylo možné dezinfekci provést.

17.3.2001 Dnes večer jsem přišla ke kleci a zhrozila se, jelikož na dně klece byla kaluž krve. Okamžitě jsem korelu vyjmula z klece a podrobila jsem ji prohlídce. Zjistila jsem, že krev pochází z pravého křídla zhruba z místa, kde jsou největší letky. Nic víc jsem neviděla a ani jsem se nesnažila korele na křídlo nějak sahat. Důležité pro mě bylo, že krvácení se zastavilo dříve, než jsem zjistila, že je zraněná. Chtěla jsem sice poraněné místo dezinfikovat, avšak nešlo to. Po prohlídce klece jsem zjistila, co bylo příčinou zranění. V dřívějších příspěvcích jsem psala o překlenutí dna klece dvířky z jiné klece, po kterých korela slézá na dno klece, které jí připadá příliš hluboké. Dvířka končí na obou stranách dráty, které nejsou ohnuté. Je moje chyba, že jsem nepředpokládala, že by toto mohlo být příčinou zranění, ale korela vždy používala přemostění opatrně a nevypadalo to, že by mohla nastat nějaká komplikace. Bohužel se stalo, že se na jeden drát napíchla křídlem a odřela se. Okamžitě jsem dvířka odstranila a míním sehnat něco na bázi průhledné bužírky jako kryt. Průhledné proto, aby to nelákalo korelí pozornost a ještě kus neukousla a nespolkla. Vše skončilo dobře. Plyne z toho jedno ponaučení, z chovného zařízení se musí odstranit vše, co by mohlo být potencionálně nebezpečné.

24.2.2001 Na mailové diskusi o papoušcích na serveru Pandora se nyní diskutuje o vzájemných vztazích mezi papoušky. Přidám sem jednu charakteristiku své korely. Myslím, že by také náhlou přítomnost jiného papouška snášela špatně. I když není to tak jasné. Na jednu stranu, když na balkoně skrz okno spatřila holuba, silně se náhle dožadovala hlazení a mojí péče, jelikož na ptáka značně žárlila. Na druhou stranu, když se vidí v zrcadle ( a podle mě jí nedochází, že je to její obraz ), pokaždé svému obrazu nastaví hlavu k drbání. Je to sporná záležitost, ovšem přikoupení papouška nechystám, takže se v podstatě nic neděje.

21.2.2001 Korela se nějak stává pohodlnou, nemá zrovna příliš tendence létat, spíše chodí a nechává se odnést :-). Jelikož jsem si všimla, že její létací schopnosti nějak opadají, snažím se ji nutit k letu. Jde to nesnadno, tedy ne zas tak špatně. V chodbě máme postavené jízdní kolo a korela velice ráda sedává na řídítkách. Toho jsem kdysi využila a naučila jsem ji na povel přelétnout na místo. Toho nyní využívám a posílám ji na to samé místo několikrát za sebou, aby si procvičila křídla. Už to začíná být lepší, ale je třeba pravidelný trénink.

3.2.2001 Celkem nic zvláštního se za tu dobu neudálo. Korela si žije poklidným životem, ráno křičí a musím jí nasypat novou krmnou dávku, dám jí novou vodu a na chvíli ji musim vyndat z klece a pohladit. Když všichni odejdou do práce, patrne spí a jí. Když přicházíme domů a slyší nás uz na chodbě domu, hlasitě vítá a první věc, kterou musím udělat, když vejdu do bytu, jít ke kleci a pozdravit ji taky :-))). Následuje "vyvenčení", kdy je puštěná z klece, většinou vyžebrá něco k snědku, proletí se a chce hladit. Večer brzo podřimuje a tak vypadá asi její obvyklý den.

6.1.2001 Konečně. Korela neodolala misce s pískem na dně klece a v mé nepřítomnosti slezla po přemostění klece na dno. MÁME VYHRÁNO !!!

27.12.2000 Po příjezdu mě korela divoce uvítala. Místo abych vybalovala věci z hor, kde jsem ten týden byla, musela jsem ji držet na ruce, jelikož když byla v kleci a neměla mě na dohled, řvala jako divá, jelikož se bála, že jí zase ujedu ( tak je to vždycky ). Zjistila jsem, že korela přes týden skoro vůbec nežrala, zdá se, že celou tu dobu prospala. Hned dostala všelijaké pochutiny, jako kukuřičné lupínky, buráky a vlašské ořechy apod. Myslím, že jí ten týdenní půst neuškodil, jen si to prostě začíná vynahrazovat.

19.12.2000 Zaopatřuji korelu na moji týdenní nepřítomnost. Do klece jsem jí umístila velkou misku od nanukového dortu a celou jsem ji zasypala zrním. Vodu jsem dala jak do normalní napáječky, tak do závěsné koupelničky. Jelikož korela stále ještě velmi nerada slézá na dno nové klece a ještě to zcela neumí ( většinou se bojí a slézá na dno klece jen v mé přítomnosti :-)) a zásoba krmiva musí být na dně, přemístila jsem ji do staré klece. Nijak se nedivila.

27.11.2000 Korela nikdy neokousavala kůru větví, avšak od té doby, co má novou klec s novými bidélky, našla v sobě dřevokazné sklony :-). Větve jsou zcela oholené. Tak to má být ...

22.11.2000 Jako sportovně založená rodina vlastníme žebřiny. A jak to bývá, nějak není čas a žebřiny jsou využívány i na dosušení prádla :-). Tak se stalo, že korela objevila na žebřinách přehozený závěs na okna. Jako samice pojala místo pod závěsem jako vhodné hnízdiště. Zalézá pod něj a nechce se odtud nechat vynést ven. V podstatě má zatemněnou pod závěsem jenom hlavu, ale zřejmě má částečné cítění pštrosa, "nevidím ven, nejsem vidět". Kromě této skrýše zalézá za gauč, za televizi, nahlíží do škvír pootevřeného nábytku, zalézá pod postele a dokonce nahlížela i do batohu. Hnízdní instinkt nezapře.

16.11.2000 Korela má jeden zlozvyk, jak obsah krmítka neobsahuje zrníčka všude, kam se podívá, v určité fázi odmítá zrna vyhledávat a křičí, aby mě upozornila, že je čas jí znovu nasypat novou krmnou dávku. A nezbývá nic jiného, než to udělat, jinak by patrně umřela hlady :-). Ne, teď vážně, nikdy prostě obsah krmítka neobsahuje stoprocentně slupky ze zrn, ale určitý podíl zůstane nespotřebován. A je škoda jej nevyužít jinak. Jelikož venku už je poměrně slušně podzimně a divoké ptactvo brzo bude mít problém s vyhledáváním potravy, odsypávám zbylé krmivo stranou a krmím jím zrnozobé ptactvo v okolí.

14.11.2000 Zakoupila jsem korele senegalské proso v klasech. Nejen že mu dala stoprocentní přednost před krmnou směsí, ale dokáže si s klásky hrát celé hodiny. To je velmi dobře, nuda bývá hlavní příčinou zlozvyků papoušků např. trhání vlastního peří.

12.11.2000 Zvyk je zvyk a to platí i pro papoušky. Klec již korele nedělá žádné problémy. Po pravdě řečeno jsem si oddechla. Včera jsem odjížděla mimo domov, korela pozorovala balení věcí s velkou nevolí a dost intenzivně se hlasově projevovala. Tak to bývá vždycky. Jakmile se začínají přenášet věci, vidí batohy a tašky, je jí jasné, že bude doma sama. Chvíli pokřikuje a pak se většinou urazí, otočí se na bidélku zády a nemluví s nikým. Po příjezdu pak hlasitě zdraví a vítá.

5.11.2000 Věřte nebo ne, ale teprve dnes korela použila přemostění plastového dna a slezla dolů. Jakkoliv předtím nebylo možné ji tam dostat, nyní skoro není možné ji odtud dostat. Krmítko jsem umístila na dno, aby se její schopnost trochu více upevnila.

27.10.2000 Korela přestala zlobit a nechá se strčit do klece na první pokus :-). Zdá se, že metoda zabrala. V chovu papoušků je prostě třeba trpělivost.

26.10.2000 Poprvé se mi podařilo korelu umístit do klece běžným způsobem, tedy dvířky. Bylo to ale opravdu náročné, korela se vzpínala, jak jen mohla, odlétala pryč. Tak jsem ji nechala tak dlouho, až se unavila ( pohyb jí neuškodí, beztak je líná a často odmítá přiletět a čeká, až ji někam přenesu ) a od svého snažení upustila. Na dno se opět bojí slézt, i když jsem ji v jednom místě přemostila plast dvířky z jiné klece, aby mohla jednoduše přešplhat.

24.10.2000 Korela si již začíná zvykat, avšak nemohu ji po vyjmutí z klece do ní zpět dostat, prostě dosud nepřišla kleci plně nachuť :-). Pokaždé, když ji znovu do klece dávám, musím sejmout horní část klece a spodem ji do ní umístit. Avšak nadešel určitý posun, korela poprvé po dlouhé době slezla sama na dno klece. Povedlo se jí to nakonec bez potíží, nevím, čeho se tak dlouho obávala. Načež začalo objevovací dobrodružství provázené pokvokáváním a pohupováním do strany, prostě typické projevy samice, prozkoumávající vhodné místo na hnízdění :-).

22.10.2000
Jelikož původní korelí klec, tedy především spodní plastová část, pokročila ve stáří až k degradaci a okraj se začal olamovat, rozhodla jsem se ke koupi nové klece, jejíž rozměry by zároveň byly příznivější chovu korely. Zakoupila jsem velmi pěknou klec, jejiž půdorys má rozměry 50 x 30 cm. Dno je ze zeleného poloprůhledného plastu, obtíž je pouze v tom, že je podstatně vyšší než původní, avšak po přeměření ještě v obchodě jsem se ujistila, že korela je schopna tuto překážku překonat. Poté, co jsem korelu do nové klece umístila, začalo peklo. Korela pobíhala zběsile po bidýlkách a byla silne nervozní. Postupem času však tato nervozita zmírnila na intenzitě. Korela se bála slézt na dno klece, proto jsem jí krmítko umístila nahoru k bidélku.