Pokud papoušek není chován ve voliéře, dá se říci, že je v podstatě v izolaci od původců onemocnění ( pokud neuvažuji přenos přes kontaminované krmivo ) a jediným zdrojem onemocnění je pak sám chovatel.

Dodržováním hygieny totiž nechráníme pouze sebe, nýbrž i svého svěřence. Ovšem jak už to bývá, nedá se předejít onemocnění stoprocentně a občas k němu dojde. Přenos papouščího onemocnění na člověka v mém chovu nikdy neproběhl, přenos opačný, tedy z člověka na papouška ano. V době chřipkové epidemie jsem se nakazila a ještě s onemocněním v nerozvinutém, čili latentním stádiu, jsem byla v kontaktu s papouškem. Když u mě onemocnění propuklo, bylo už pozdě dělat nějaká opatření. Korela se nakazila takeé ovšem průběh toho samého onemocnění se u ní velice lišil. Hlavním projevem u ní bylo zvracení. Naštěstí symptomy u ní trvaly jen jeden den, zatímco já se z chřipky dostávala čtrnáct dní.

Tomuto přenosu infekce se dá těžko předejít. Nikdo neví, zda - li je nakažen v latentním stádiu nebo ne. Ovšem platí zásada, pokud trpíte chorobou, absolutně zamezte kontaktu s papoušky a péči o ně raději na nějaký čas svěřte někomu jinému..