A jaká jsou ta preventivní opatření? Především karanténa nově přinesených morčat. Je třeba si dávat pozor na zverimexy, velmi často se stává, že prodávaná morčátka jsou napadena kožními parazity, mají bakteriální zákaly očí, mohou být nakaženy kokcidiozou. To jsou nejčastější choroby, které si lze s novým morčátkem přinést. Pokud jej přineseme do již zaběhlého chovu, hrozí nakažení starousedlíků, proto je karanténa nejjednodušší a nejlevnější opatření, jak zamezit rozšíření chorob. Dále dodržování chovatelské hygieny - časté čištění podestýlky za novou, mytí krmítek, napáječek, odstraňování nedojedeného krmiva apod., pokud možno denně měnit vodu za čerstvou. Můj názor je, že nejvhodnějším materiálem pro podestýlání jsou hobliny, už jen z toho důvodu, že morčátka často ochutnávají věci, které k jídlu moc nejsou a některé typy podestýlek by při pozření mohly způsobit problémy. Pod hobliny dávám archy novin. Je nutné pozorovat, zda morčátka noviny nějak nadměrně nežerou, tiskařská čerň a barvy nejsou to pravé ořechové pro jejich zdraví. Je sice pravdou, že znám morčátka, která takto noviny konzumují a dosáhly již požehnaného věku, avšak proč zbytečně morčátka vystavovat určitému riziku, určitě se nejedná o věc prospěšnou pro zdraví morčat. Velice důležitým opatřením je podávání kvalitního krmiva. Tato záležitost je velice důležitá především z hlediska skladby krmné dávky a především kvality podávané stravy. Co se týče krmné dávky, měla by pokrýt velkou potřebu vitamínu C u morčátek. Především je dobré podávat stravu pestrou, zjistit, co morčátko preferuje. Zkoušet různé typy stravy. Kvalita musí být co nejlepší, zeleninu a ovoce je dobré pořádně omýt, nepodávat krmivo zkažené, shnilé či napadené plísněmi. Pokud krmivo vyjímáme z lednice, je dobré nechat ho alespoň mírně ohřát. Zelené krmení nesmí pocházet z lokalit znečištěných lidskou činností (okolí frekventovaných silnic apod.) nebo jinými zvířaty (např. psy, hospodářskými zvířaty apod.). Nejlepší řešení je mít oplocenou zahrádku, kde je omezen přístup divokých zvířat a celý pozemek je pod dohledem. Ovšem ne každý má tu možnost. Zelené krmení se nesmí zapařit, jinak může u morčátka dojít k vážným trávicím potížím. Seno je nutné sušit tak, aby se rovněž nezapařilo, dále skladovat tak, aby ani dodatečně nedošlo ke zkáze. Některá kupovaná sena bývají velmi nekvalitní, někteří chovatelé dokonce popisují až úhyny chovných kusů. V tomto směru je žádoucí být spíše vybíravý a pořádně si kupované seno prohlédnout, přičichnout a teprve pak ho koupit či nikoliv. To samé pak platí i o dalších doplňcích stravy včetně obilných směsí. Kvalita někdy bývá dražší, ale kdo by pro své miláčky neudělal to nejlepší, že.
Pokud již na morčátku vidíme nějaké změny v chování nebo zjevu, nezbývá než rychle jednat a navštívit veterináře. Problém může nastat při výběru veterinární ordinace, ne všude jsou na morčátka zařízení. Teď mám na mysli především odbornou stránku. Sama mám jak pozitivní tak negativní zkušenosti. Negativní zkušenost se udála v červnu 2002, kdy jsem si pořídila první zverimexové morčátko Fifi. Přinesla jsem ji ze zverimexu se svrabem a okamžitě jsem se vydala na veterinu. Pan doktor je velice dobrý, avšak v té době měl v ordinaci dvě začínající, pravděpodobně čerstvě dostudované lékařky, které čas od času ordinovaly samy. Fifi dostala Ektodex, měli jsme potírat všude, kde se drbe, což bylo všude, použili jsme přesně doporučené dávkování. Přípravek smrděl jako organofosfát, jedovatý přípravek používaný při ničení škůdců u zemědělských rostlin. Fifi se po aplikaci olizovala, ale bylo nám řečeno stříkat všude, myslela jsem, že je s tím počítáno. A jednou, když jsem přišla domů, z Fifi byla naježená koulička. Okamžitě jsem se vydala na tu samou kliniku, bylo mi řečeno, že je Fifi nadmutá, což nebyla. Měla nucení na zvracení chudinka. Dali jí něco na ústup nadmutí a poslali nás domů. Cestou začala Fifi hrozně naříkat, doma se kroutila a brečela, bylo to hrozné. A tak jsem volala na nonstop veterinu zde v blízkosti, jestli by nás vzali. Okamžitě jsme se tam vydali, Fifi však umřela cestou. Byla to i částečně moje chyba, mohla jsem odhadnout, že se nesmí olizovat po postříkání, bylo to však moje první morče a zcela jsem spoléhala na veterináře. VELKÁ CHYBA. Pozitivní zkušenost jsem získala 19.12.2003 na klinice AAvet v Praze, když mojí Milly umřely v bříšku plody a musela rychle podstoupit císařský řez. Okamžitě byli schopni operovat, pan MVDr. Heinz byl operatér a odvedl naprosto profesionální výkon, Milly po operaci spinkala klidně, ráno se již dokonce snažila běhat po nemocniční kleci. Když byla propuštěna domu, hrozně se zlepšovala. Bohužel po cca 26 hodinách od operace umřela, její oslabené tělíčko to vše nezvládlo, dělo se v něm něco špatného, co současně zavinilo odúmrť mláďat viz. detailněji dále. Vyhlášenou paní doktorkou, orientující se na morčátka, je p. MVDr. Denisa Vítková ordinující na této adrese. Tato paní doktorka má současně chovatelskou stanici Cavia Bohemia. Na hlodavce se specializuje také MVDr. Chylíková na veterinární klinice Animal Clinic v Praze na Bílé Hoře.
A čím vlastně může morčátko onemocnět? Je toho velká škála, kožní choroby, nemoci trávicího aparátu, nemoci vylučovací soustavy, rozmnožovací soustavy apod. Choroby jsou způsobeny parazity, bakteriemi, viry, houbami apod.
Parazité v kožíšku
Chirodiscoides caviae
Tento bílý, podlouhlý parazitický roztoč je nejlépe pozorovatelný na černé srsti, podle mého ho na bílé srsti nelze naprosto najít. Někdy je schopen se namnožit tak, že pohled na nakažené zvířátko není zrovna radostný, malí parazité běhají všude, okolo očí, hlavně na zadečku po odhrnutí srsti, zalézají pod jednotlivé chlupy a znovu vylézají ven, nic pěkného. Podle vlastního pozorování na Eli (i my jsme si prošli toto nehezké onemocnění) se zvířátko abnormálně nedrbe, spíše jako obvykle. Jestliže se invaze brzy odhalí, nemá napadení vliv na kvalitu srsti. Biokill podle našich zkušeností příliš účinný nebyl. Pokud léčíme postřikovými léky ( např. přípravek Frontline, podle návodu aplikovat, poté za 14 dní, pak preventivně každý měsíc, i méně často), jen nutné současně vymýt a nejlépe vydezinfikovat i celou klec včetně vybavení. Toto je bezpodmíněčně nutné k zamezení dalších invazí. Problém bývá totiž s působením přípravku na vajíčka. Z vlastního pozorování jsem také zjistila, že tito parazité preferují určité typy srsti. Zatímco Milly bydlela ve stejné kleci, nikdy se na ni parazité nehemžili, naopak Eli měla několik recidiv. Eli má jinou srst, tenčí a hladší. Zdá se, že i charakter srsti ovlivňuje parazitovo prospívání či naopak. Trvalý přenos na člověka nehrozí.
Problémy v době březosti
Kdo by neznal ty nádherné pocity, když se chovatel dívá na čerstvě narozená mláďátka, ještě mokrá a později i na jejich pokroky, první ochutnávání potravy, kojení, samiččino opečovávání apod. Je to taková odměna za všechnu tu péči, kterou svým morčátkům věnujeme. Avšak zabřeznutí samice spojené s obdobím březosti a samotným porodem bývají někdy riziková období. Problémy mohou být způsobeny řadou příčin, pokusím se zde popsat některé z nich.
První záležitostí je nutnost poprvé samičku připustit do stáří sedmi měsíců. Poté totiž dochází ke srůstu pánve, který pak může navodit problémy s porodem mláďat. Často musí dojít k císařskému řezu, který sám o sobě je pro morčátka rizikový.
Druhou příčinou může být infekce (virová, bakteriální). Virové infekce bývají velmi nebezpečné, viry často v organismu dlouze přetrvávají bez jakýchkoliv projevů, při oslabení však způsobují často vážná onemocnění. Pokud se problém opakuje, je vhodné zaslat uhynulou samici s plody na vyšetření (pokud možno co nejdříve po úhynu chlazenou ledem). Zdrojem infekce může být i samec. Je tedy třeba řádně monitorovat chov, zda například problémy nemají samice spářené s určitým samcem. Pokud ano, je vhodné jej izolovat a přeléčit.
Velmi často je příčinou problému tzv. ketoza nebo toxemie březích samic. Je to onemocnění velmi nepříjemné a velmi špatně léčitelné. Nejčastěji se tato nemoc projevuje u prvniček s nadváhou dva týdny před porodem nebo týden po něm. Právě nadváha je, jak se zdá, hlavní příčinou navození této nemoci. Nejproblematičtější je především ztučnění jater, jelikož tuk se neukládá pouze do podkoží. Ztučnělé orgány pak vykonávají svoji funkci ne zcela ideálně. Obzvláště postižení jater je velmi problematické, jelikož zvětšující se plody v bříšku samice tlačí právě na cévní zásobení jater, které pokud jsou ještě oslabeny ztučněním, přestávají neutralizovat toxiny v těle a ty se pak dostávají do krevního řečiště a do celého těla a otravují jej. Játra také tvoří bariéru proti šíření patologických bakterií, pronikajících střevní stěnou. Pokud jsou tedy játra poškozena, dochází k rozvoji těchto patologických forem bakterií, k sepsi, tvorbě mikrosraženin v krevním oběhu a s nimi spojeným rizikem infarktu a mozkových příhod. Prvním příznakem rozvíjející se toxemie bývá odmítání potravy a vody morčátkem, ospalost a apatie. Později může dojít k potratu nebo odumření plodů bez jejich vypuzení a musí následovat císařský řez. Ten je však velmi zatěžující a kupříkladu odbourávání anestezie již nemocnými játry je téměř nemožné a stav organismu se ještě zhorší. Léčba je velmi náročná a s nepříliš velkou úspěšností, spočívající v podávání antibiotik (např. Sumetrolim), léků na podporu pohybu střev (Prepulsid), infuzní terapii, podávání glukozy podkožně, léčbě jater (vitamíny skupiny B), ozdravení střevní mikroflory (Probican), podání vitamínu C a dietní opatření. Preventivní opatření je dobré dodržovat, ale ani tak nelze vyloučit rozvoj toxemie. Základem je tedy nenechat samičku ztloustnout. Podle mínění veterinářů je morče adaptované na energeticky chudou horskou stravu, tudíž vysoce energeticky bohatá strava ve formě velkého množství vloček, zrní, piškotů apod. není pro samici ideální strava. Lépe podávat hodně sena, vojtěškové granule, tvrdý chléb a zeleninu, která nenadýmá. Současně je nutné v období březosti vyloučit jakékoliv stresy, i to může toxemii vyvolat, dokonce i změna počasí. Je ještě jeden pohled na vznik toxemie. Že spouštěcím mechanismem je tlak mláďat na střeva, ta reagují snížením svých peristaltických pohybů a stagnaci jejich náplně. Tím dochází k rozvoji patogenních bakterií a tvorbě toxinů, které se vstřebávají a narušují činnost jater, ledvin, srdce. Jako prevence znovu patří omezení energeticky bohatých jadrných krmiv, které jsou živnou půdou pro množení patogenních bakterií a naopak přidávat potravu bohatou na vlákninu (seno) podporující pohyby střev.
Operace a pooperační péče
V tomto odstavci budu především psát dle svých vlastních zkušeností. Jistým způsobem budu možná příliš specifická, informace se týkají operace dělohy a vaječníku, jejich úplné odstranění (ovariohysterektomie) u mé samičky z důvodu cyst a nezhoubného nádoru. Ovšem z uvedených informací lze jistě čerpat i při jiných operacích. Základem je, že před operací není nutné nijak omezovat příjem krmiva a hlavně ne tekutin. Před operací jsem podávala hlavně seno a zeleninu s vyšším obsahem vody (např. okurka). Na cestu jsem samici do přenosky vybavila tím samým, napaječku jsem totiž musela nechat doma, při jízdě autem silně teče. Po příjezdu na veterinu jsem hovořila s p. doktorkou na téma anestezie. Tato záležitost není bez komplikací, ovšem bylo mi řečeno, že veterinární klinika v Libuši (MVDr. Chylíková) používá narkozu, kterou lze protilátkou v případě problémů se snášenlivostí odbourat. Současně se eventuálně používá prohloubení narkozy inhalační metodou. V našem případě na prohlubování ani nedošlo, Eli prý spala znamenitě. Při přebírání morčete po operaci bývá zvířátko na očích umaštěné, usíná totiž s otevřenýma očima a k zamezení vysychání bývá aplikována mast. Není se toho třeba obávat, ani to omývat, postupně to samo ze srsti "sleze" :-). Přebírání zvířete bylo v našem případě po vyšumění narkozy, sice byla Eli hodně "oblblá", ale stála na nohou a koukala okolo sebe. Snažila se i čistit, ale padala. Překrývání operační rány je hodně různé podle pracoviště, na kterém se operace provádí. Naše p. veterinářka konstatovala, že morčata nesnášejí dobře pruban. Takže rána byla překryta sterilní gázou přelepenou čtverečkem jakési lepivé textilie, kterou nám na veterině dali do zásoby. Jakmile se prý přelep odloupne, je nutné jej sundat a znovu přelepit. Pokud by nešel ze srsti dostat, má se potřít lihem a poté odlepit. Rána dle instrukcí nesměla zůstat nepřelepená, už s ohledem na častý zájem operovaného zvířete o stehy, které je podle zvířete nutno nejlépe překousat a vytrhat. Velice dobré bylo aplikování tekutin (nevybavuju si, zda glukoza nebo fyziologický roztok) injekčně předtím, než jsme odjížděli z kliniky, alespoň byla jistota, že Eli není dehydratovaná. Přenoska, ve které je zvíře přepravováno na operaci a z ní domů by neměla být příliš veliká, aby v ní zvířátko během přepravy příliš nelétalo ze strany na stranu. Po narkoze špatně drží rovnováhu a přeprava autem je přeci jen plná rozjezdů, zatáček a brzdění. Na dno je vhodné dát novinový papír a přes něj např. bílé kuchyňské utěrky, bez potisku a bez vůně. To pro případ, že morče rádo papír cupuje a pojídá, což je přesně náš případ. Po příjezdu jsme nechali Eli nějakou dobu v přenosce, později jsem ji umístila do zcela vyčištěné klece se stejnou podestýlkou, jakou měla v přenosce. Nabídla jsem jí seno. Dle mého je lepší po zákroku nabídnout vlákninové krmivo k podpoře pasáže ve střevech spíše než zrní. V našem případě začala Eli pít a jíst zhruba po 4 hodinách po operaci. Nabídla jsem jí nejoblíbenější potravu a to kousek salátu, ale jen maličký kousek, přeci jen salát někdy trochu nadýmá, což by nebylo dobře. Nevím, jak jiná pracoviště, ale nám dali při odchodu z kliniky injekci proti bolesti, co údajně funguje dva dny. Příjde mi to hodně dlouho, ale třeba to opravdu tak je. Druhý den po operaci a další dny poté se podle chování Eli nezdálo, že by cítila nějaké bolesti. Až jsem se tomu musela divit. V další fázi jsme řešili přelep rány. Jak vyholená srst dorůstala, začal být problém. Přelep nedržel a Eli si ho snadno stahovala. Obávám se, že se s tím mnoho dělat nedá. Těsně před vyndaváním stehů za 10 dní po operaci jsme již nepřelepovali, ale stále dokola jsem ji podestýlala čistými kuchyňskými utěrkami. Při vyjímání stehů se nakonec zjistilo, že Eli si stehy vůbec nekousala. Po vyndání stehů je nutné opět velmi často čistě podestýlat, rána často ještě úplně zaschlá a zhojená není, navíc veterináři někdy strhávají strupy. Jelikož zvíře cítí svědění, jak se hojí, často si stroupky strhává i samo. Takže jsme ji sem tam ránu vydezinfikovali. Toť tedy všechny informace, které jsme načerpali. Naštěstí jsme nemuseli řešit problém příjmu potravy po operaci, takže těchto informací moc nemám, pouze v teoretické rovině. Ovšem jsem za to ráda. Pokud by někdo měl nějaký dotaz ohledně naší operace a péče poté, ráda odpovím. Ještě malý dodatek ohledně antibiotické léčby jako clony po operaci. V našem případě samozřejmě použita byla. Jednoho dne jsem se trochu vyděsila, protože poté, co jsem přišla domů z práce, v kleci nebyl jediný bobek. Tak jsem Eli vyndala z klece a pozorovala. Elišce se trávení nezastavilo, jen naprosto všechny bobky za den zkonzumovala. Sama nějak instinktivně zjistila, že je třeba střevní mikrofloru obnovit a jala se to velmi intenzivně napravit. Takže pokud se vám něco podobného stane, není třeba se hned lekat.
Záněty očí
Obzvláště u narozených mláďat se často objevují výtoky a bílé povlečené oči. Pokud se jedná o nějakou "banální" infekci, postačí Ophthalmo-Septonex nebo Ophthalmo-Framykoin. Pokud se mládě nakazí chlamydiemi v porodních cestách matky, bývá léčba složitější a uvedené přípravky spíše nezaberou, doporučuje se pak Maxitrol.