Rady a tipy

Co skutečně nerada vidím, je množství ulétlých papoušků, které vídám poletovat v blízkosti lidských příbytků. Jednoho takového jsem se pokoušela chytit, byl to samec korely a okroužkovaný, který se docela dobře snášel s hejnem divokých holubů. Nepodařilo se. Otázkou je, jaký byl jeho další osud, obzvláště s nastávající zimou. Hlídejte své papoušky a zabezpečujte dvířka klecí buď jen obyčejným kolíčkem na prádlo nebo ještě lépe např. malým visacím zámečkem dříve prodávaných s kasičkami na drobné mince. Papoušci jsou velice šikovní, jsou schopní kolíček rozebrat, proto se zámek hodí více. Ono stačí velmi málo, papoušek skočí na dvířka a svojí vlastní vahou je může otevřít.
V tomto případě ze mě mluví bohužel vlastní zkušenost, jelikož i mě tato neradostná údalost postihla a ještě se navíc jednalo o mnou odchované mládě - straku. Doufám, že se vnutilo k někomu, kdo má papoušky v lásce.
Doporučuji si někde vypěstovat slunečnice a předkládat je papouškům v celém úboru. Papoušci pak mají o zábavu postaráno a nenudí se. Pozor však na rychlé napadení úborů plísní šedou.
Během hnízdění je dobré po jednotlivých snůškách vejce číslovat fixou. Je pak lepší přehled. Zároveň tak, jako je doporučováno v literatuře, je dobré vejce podrobit prosvícení baterkou, zda - li jsou oplozená nebo ne. Během sezení na vejcích se musí dodávat do hnízdní budky vlhkost (např.postřikovačem na květiny), aby vejce nevyschla. To je velice důležité.
Pokud odchováváte mláďata, není dobré je coby malá ptáčata vyndávat z budky. Také jsem se dopouštěla té chyby. Chovatel si chce nového drobečka dobře prohlédnout. Jenže pak zjistí, že mláďata jsou daleko více plachá, než by čekal. Všimla jsem si, že když jsem mláďata z budky neodebírala, byla více krotká. Bezpochyby je to pro mládě velké trauma, když se najednou objevi cosi velikého, chytne jej a vybere z přítmí budky na plné světlo. Tento poznatek odporuje často uváděným doporučovaným postupům ochočování, o kterém píše literatura. Bylo by logické, pokud se mládě setkává s lidskou rukou a člověkem odmalička, že se nebude bát a zkrotne. Bohužel se nám to touto cestou nikdy nepovedlo. Je však také rozdíl, pokud máme mládě vybrané z hnízda a sami ho uměle dokrmujeme. Pak se zřejmě upne na člověka zcela, kdežto pokud stále zůstává v kontaktu s rodiči, chybí nutnost tohoto pouta. Je však také možné, že jsme se soustavně dopouštěli nějaké chyby, ale nevysledovali jsme, jaké. Daleko lepšího výsledku jsme se dočkali ochočováním odsrostlejších mláďat.
Občas se stává, že během hnízdění vypadne mládě z budky. Mně se to stalo až při posledním hnízdění v roce 1994, kdy v budce byla čtyři mláďata. V podstatě ven vypadávalo mládě číslo 1, ale i když jsme ho stále do hnízda vraceli, nedalo si říct a pokračovalo v objevování. A tak jsme dospěli k řešení zcela nenásilnému, do klece jsme instalovali bidélka od dna klece až k budce postupně, v podstatě obdoba schodů. Mládě se brzy naučilo znovu vyškrábat do budky a je to zvláštní, v jeho cestách ho následovalo i druhé nejstarší mládě. Tato metoda je dobrá pochopitelně pouze pro klece.