Vzpomínky na dřívější akvária

Moje první vzpomínky na akvárium pochází zhruba z mých tří až čtyř let. Tehdy jsme doma měli akvárium 25 l. Příliš si nevybavuji složení druhů, stoprocentně si pamatuju hejnko neonek. Na druhy rostlinek taky ne :-). Ale pamatuji si, jak jsme chodívali lovit síťkou živé krmivo, nosívali je domu, propírali a podávali. Když si představím, že bych za současné situace velkých potíží s nemocemi ryb udělala totéž, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. A tehdy to šlo. Nechápu to. Nyní odborníci tvrdí, že kupříkladu žábrohlísti jsou velice rozšíření v přírodních vodách. Jak k tomu došlo, když dříve tomu tak nebylo? Vzpomínám, jak jsem jednou obrečela uschlou neonku, která vnoci vyskočila z akvária. V tomto věku jsem kreslila akvárium a kresbičky mám schované ( že bych je sem naskenovala:-))) )?

Vzpomínám si, jak tatínek čistíval akvárium a já přihlížela. Také jednoho dne přivezl z jedné pískovny krásný bílý písek a akvárium se zcela překopalo. Vypadalo to pěkně. V tehdejších dobách také neexistovalo karanténování nových ryb, vzpomínám, jak jsem nosívala nové ryby z akvaristiky v sáčku, většinou se snažily dobít se rohem sáčku ven :-) a poté jsem je vypouštěla hrdě do akvária a sledovala, jak je zvědavě okukují starousedlíci. Jednou jsme mezi novými rybami přinesli i nějakou mírně deformovanou, tehdy jsem ji s obavou sledovala a bohužel po určité době uhynula. Tehdy jsme kupovali krmivo Lon v obecně známém trojhránku a také kulaté tabletky, z jedne strany byly vypuklé a z jedné rovné. Tyto všechny vzpomínky jsou zhruba z mých pěti až šesti let věku. V té době jsme měli známého, který mi jednoho dne přinesl párek rájovců. Vypustili jsme je do akvária, leč jak to mohlo dopadnout ... Rájovci se pustili do okusu ploutví jiných ryb a tatínkovi nezbylo, než akvárko přepažit kusem plexiskla. Nebylo to zas tak špatné řešení. Krmili jsme je tehdy nítěnkami, dokonce nám nítěnky nakladly vajíčka do písku a po čase se nám vylíhla nová várka :-). Jenže naši masožravci potřebovali více prostoru, a tak nám známý přinesl staré rámové akvárium. A rájovci se stěhovali. Známý měl tehdy velmi dlouhou dobu toto akvárko bez vody. Jaké bylo naše překvapení, když jsme uvnitř nalezli velkou plovatku, která po vložení do vody ožila. A tak jsme měli akvária dvě. Vzpomínám, jak rájovci rádi skákali nad vodu pro lunchmeat napíchnutý na špejli :-). Sameček tehdy pilně stavěl pěnové hnízdo a otáčel samičku, ze které utíkaly jikry. To pro mě byl neuvěřitelný zážitek. Bohužel nikdy z výtěru nic nebylo. Pouze jednou se podařilo zachránit jednu pidirybičku, ale nepřežila. Po určitém čase jsme rájovce vrátili i s akváriem a plovatkou známému.

Jednou jsme společně s rybami měli v akváriu dva pulce. Vychovali jsme z nich maličké žáby a když nám začaly skákat po bytě a tatínek je jednou našel v koupelně, jsme je vypustili do volné přírody. A také tehdy akvárium neprošlo žádnou infekcí, ačkoliv jsme pulce odchytili ve volné přírodě.

V mých osmi letech jsme se stěhovali. Akvárko se pochopitelně stěhovalo také, ale ryby to příliš nezvládly. Přikoupili jsme tehdy nějaké parmičky. Trvalo poměrně krátce a akvárium se zrušilo. Místo něho jsme měli vodní želvu Chrysemis scripta elegans. Jednoho dne však přerostla naše prostorové možnosti a darovali jsme ji jako chovnou samičku chovateli želv. Akvárium se uložilo. Nešlo totiž použít pro akvaristiku, po jedné čistící operaci želvího domečku se trochu naprasklo a vydrželo jen nízkou hladinu.

Jenže v roce 1991 jsem nějak zavzpomínala a pořídila si miniakvárko 10 l s pár pavími očky. Tím to znovu začalo :-). Od té doby prošel můj chov mnoha změnami. Větší nádrž, jiné ryby, jiné vedení chovu. A tak to trvá dodnes. Akvaristika mi přináší čím dál víc radostí. Nádrží přibývá. Také se snažím brát akvaristiku maličko jinak, snažím se přistupovat k chovu odborně a hledám často v literatuře.

Naši měli akvárium ještě předtím, než jsem se narodila. Tehdy měli převážně neonky, tetry krvavé a buhví co ještě. Musím je zpovídat :-). Táta mi také vyprávěl, že i on, když byl malý, pozoroval akvárium svých rodičů. Avšak na to se ho ještě musím zeptat. Jednu věc vím, že choroby nebyly takové, jako dnes. Že nevymíraly celé chovy.