| 29. | května | - snůška prvního vejce |
| 31. | května | - snůška druhého vejce |
| 2. | června | - snůška třetího vejce |
| 4. | června | - snůška čtvrtého vejce |
| 6. | června | - snůška pátého vejce |
| 8. | června | - snůška šestého vejce |
| 17. | června | - vyklubání prvního mláděte |
| 19. | června | - vyklubání druhého mláděte |
| 21. | června | - vyklubání třetího mláděte |
| 23. | června | - vyklubání čtvrtého mláděte - ostatní dvě vejce zůstala nevyklubaná zřejmě naší vinou, jedno z nich bylo vyhozeno a po našem zákroku, kdy jsme jej vrátili do hnízda, si samice tato dvě vejce popletla a odmítala sedět na jiném než původně vyhodila, tudíž přišla vniveč obě vejce. |
| 21. | srpna | - mláďata již zcela samostatná a oddělená v jiné kleci |
A zde jsou dokumenty, hovořící o průběhu hnízdění v roce 1994. Nejsou zcela úplné, ale určitý obrázek o časovém sledu událostí jistě poskytnou. Ještě poznámka, že odchov probíhal v bytových podmínkách v listopadu. I tak se nám podařilo zajistit dostatečné množství zeleného krmiva, tudíž závěr zní : nevidím důvod, proč v zimních měsících v bytových podmínkách nenechat papoušky hnízdit. Je však skutečně potřeba dělat vše pro to, aby podmínky odchovu byly příznivější, např. dlouho uměle osvětlovat, aby samec i samice mohli krmit mláďata. Zajišťování vhodné výživy již bylo zmíněno. Tehdy jsme volili toto období z toho důvodu, že přes léto prostě nějak nevyšel čas. Odchovy v letním období jsou samozřejmě daleko pohodlnější.
| 13. | listopadu | - páru do klece instalována budka |
| 21. | listopadu | - sneseno první vejce |
| 23. | listopadu | - sneseno druhé vejce |
| 25. | listopadu | - sneseno třetí vejce |
| 27. | listopadu | - sneseno čtvrté vejce |
| 1. | prosince | - sneseno páté vejce |
| 8. | prosince | - vyklubání prvního mláděte |
| 10. | prosince | - vyklubání druhého mláděte |
| 12. | prosince | - vyklubání třetího mláděte |
| 14. | prosince | - vyklubání čtvrtého mláděte |
Před hnízděním je třeba ptáky k hnízdění stimulovat pomocí stravy :
| Listopad až leden | zrní, mrkev, zelené krmení, naklíčené zrní jednou týdně | |
| Od ledna až do skončení chovné sezony | zvýšení příjmu živočišných bílkovin | |
| Březen až duben | zelené krmení (kopřivy, pampelišky), větve (černý bez), minerální látky |
Před snůškou je třeba nabízet sépii nebo jiné materiály, obsahující vápník a hořčík jako je omítka nebo vaječné skořápky z natvrdo uvařených vajec.
Míchanici přestáváme předkládat po zasednutí samice na vejce. Samce je totiž třeba zklidnit, aby v touze po páření nevlétl do budky a nerozbil vejce. U korel je navíc zklidnění samce důležité i proto, že střídá samici při sezení. Michanici pak podáváme až v době líhnutí mláďat.
Budky se rozdělují podle konstrukce na typ stojatý a ležatý. Jelikož oba tyto typy mají svá pro a proti, byl vyvinut i typ třetí, kompromisní. Zde je :
Vhodným materiálem na stavbu budky jsou obyčejná prkna s tloušťkou 2 - 3 cm. Překližka se k tomuto účelu příliš nehodí. Některé budky nemusejí mít zhotoven hnízdní důlek, stačí jen vrstva rašeliny nebo pilin. Pokud však chcete hnízdní důlek vyrobit, nejlepším způsobem je vytvořit si kaši ze sádry a pilin a z té vymodelovat podložku s důlkem. V budce pak do důlku ještě dáme podíl steliva. Používala jsem právě tento způsob s tím rozdílem, že jako podestýlku jsem nejdříve používala ztrouchnivělé dřevo a později piliny. S rašelinou zkušenosti nemám. Jinak důlek, vytvořený popsaným způsobem, byl chovnou samicí velmi dobře přijat a nevyhnul se jejím stavebním úpravám. Vždy začišťovala ostré hrany, zřejmě aby nedošlo k poranění mláďat.
Sama jsem pro chov používala typ ležatý a je pravda, že právě proto zřejmě mláďata z posledního odchovu snadno vypadávala ( malá zmíňka o tom je zde ). Typ kompromisní by měl tento nedostatek odstranit. V literatuře se u tohoto typu uvádí průměr vletového otvoru 4,5 cm. Uvádím však 6 cm, jelikož si pamatuji, že jsme kdysi dávno sestrojovali budku a jedna samice se nám ve vletovém otvoru vzpříčila. Větší rezerva neškodí. Bidélko, které je nainstalováno pod vletovým otvorem, jsem ve své budce neměla, jelikož těsně u vletového otvoru bylo běžné bidélko a zcela plnilo svůj účel.
Velkou výhodou u typů ležatých a kompromisních je také větší prostor na dně budky a menší riziko poranění mláďat nebo rozbití vajec. Hnízdní důlek se umísťuje na opačnou stranu, než je vletový otvor právě z těchto zmiňovaných důvodů. Ovšem zase tak ideální to nebývá. Chovná samice kdysi zcela opovrhla nabízený důlek ( tehdy nebyl vyroben ze směsi sádra - piliny, ale z obyčejného dřeva ) s podestýlkou a mláďata vychovala na skoro holém dně ( i to málo, co jsme pod ni podložili, vyhodila ) naproti vletovému otvoru. Ta samá samice se však při dalších hnízděních zachovala zcela opačně a důlek bezvadně využila včetně podestýlky ( zřejmě se jí sádra zalíbila ).
|
|