Problematika nezávadnosti akvaristických krmiv

Dnes a denně akvarista řeší problém nákaz ryb. Nákaza může velmi rychle do akvária vniknout jak nejběžnějším způsobem - umístěním nových, nekarantenizovaných ryb do již zařízeného akvária, tak chybnou manipulací mezi více akvárii ( přenos nákazy z jedné nádrže do druhé ) a bezpochyby neoddiskutovatelný je přenos krmivem. A právě o tom bych chtěla něco říci podrobněji.

Živé krmivo lovené ve volné přírode je z celé řady krmiv nejnebezpečnější. I když je vskutku kuriozní, že zhruba před 20 lety byl náš minulý chov krmen pravidelně živým krmivem a nikdy nebyly žádné problémy. Po určitých nepříliš šťastných zkušenostech z nepříliš vzdálené minulosti jsem krmení živým krmivem z přírody zavrhla. Ráda bych poskytla rybám tuto stravu, avšak raději než riskovat jejich zdraví se snažím o nalezení možnosti, jak toto živé krmivo alespoň částečně nahradit. Je jasné, že i na lovišti závisí možná závadnost živého krmiva. Chovné nádrže nelze absolutně použít jako zdroj. Přesto bych nespoléhala ani na nádrže nechovné. První otázka, která mi byla položena pracovníky Státního veterinárního ústavu před diagnostikou onemocnění, byla, zda krmím živým krmivem. Proti živému krmivu se vyjadřovali při další diskusi zcela jednoznačně. A já taky :-).

Co se týče krmiva zmraženého, je to diskutabilní záležitost. Nikdy není úplně jasno, co vlastně ve zmraženém krmivu přežilo. Vajíčka čehokoliv bohužel nízké teploty snášejí výborně.

A tak podle již zmíněných faktů jsem za stoprocentně nezávadné krmivo považovala krmivo vločkované. Ovšem do jednoho okamžiku ... viz. Plži v akváriu.