Nezbytnu složkou potravy je samozřejmě seno. Jak jsem již poznamenala v kapitole o bydlení, nepoužívám jesličky, morčátko se rádo v kupě válí a ani si ho neznečišťuje. Seno by mělo být kvalitní, což bývá pro chovatele v městech problematické. Prodávané seno totiž nemá často takovou kvalitu, jakou by mělo mít. Bývá staré, stonkovité, zaprášené, napadené saprofytními roztoči nebo dokonce zapařené. Bohužel vím o jednom případu, kdy došlo dokonce k několikanásobnému úmrtí po podání takového sena. Rozhodně nedoporučuji kupovat seno v zeleném igelitu, nemůžete pak dobře odhadnout kvalitu sena. Vždy jde při koupi o risk a je nutno si seno pořádně prohlédnout, přičichnout a vytipovat si vhodný obchod a vhodného dodavatele resp. výrobce. Pokud si chovatel může nasušit své vlastní seno ze zahrádky, je to naprosto ideální. Naštěstí tu možnost mám, avšak kupříkladu v roce 2003 bylo tak sucho, že se mi podařilo nasušit seno, které bylo během měsíce snědeno. Ani lidé bydlící v bytě nemusí truchlit, že nemohou sušit seno, takto kupříkladu vypadal můj pokoj v létě :

Na obrušování zubů chovatelé podávají tvrdý chléb nebo jiné pečivo. U nás se kupodivu nechroupe, Eliška většinou do pečiva párkrát kousne a pak už si ho ani nevšimne. Zoubky si obrušuje hryzáním mříží klece :-))). Větve na okusování jsem zkoušela a celkem se osvědčují. Je třeba vybírat větve z nejedovatých stromů.
Další pravidelnou složkou potravy musí být čerstvá, nezkažená a pokud možno omytá zelenina a ovoce. Morčecí jednotlivci se hodně odlišují v chutích, některé morče odmítá něco, po čem se jiné může "utlouct". Moje Eli miluje papriky, okurky, to jsou favorité ve stravě. Dále mandarinky, dokonce i kyselejší pomeranč, čínské zelí, salát. Mrkev se u nás sice jí, ale s nadšením ne. Je jedna věc, kterou Eli nechce a asi ji nepřesvědčím, jablko. Jelikož morčecí organismus není schopen si podobně jako člověk vyrobit vitamín C, je nutné zcela pokrýt potřebu správnou stravou. Zde je tabulka, podávající informace o obsahu vitaminu C v různé zelenině a ovoci :

Potřeba vitamínu C je různá v závislosti na věku morčátka a na momentální situaci. Základní dávka je 20 mg. V období posledních týdnů březosti je třeba 2,5 krát vyšší dávka, po narození mláďat a v době kojení dávka 4,5 krát vyšší, mláďata a dospívající zvířata potřebují dávku 3 krát větší a chovní samci 2,5 krát více než základní dávka.

Ovšem taková čerstvá travička, nad tu není. V bytě není příliš možné ji zajistit. Brát morčátka ve městě na pastvu je přinejmenším problém, tráva bývá zaprášená a znečištěná. Tímto také varuji, aby si chovatel předem rozmyslel, kam své morče či morčata na pastvu vzít. Když už nejde vzít morčata na pastvu, protože vhodný plácek není nablízku, je možné přinést trávu k morčeti. Natrhat si ji a přinést domů. Dokonce je možné ji i uskladnit ve spodní části lednice v přihrádce na zeleninu, vydrží i několik dní v čerstvém stavu. Během této přepravy z volné přírody do naší lednice je nutné udělat veškerá opatření, aby se tráva nezapařila. Ideální je vzít morčátka s sebou na dovolenou a nechat je napást, to je potom radosti :-))).

K potravě patří i doplňky ve stravě. Podávám Pikovit sirup jako zdroj vitamínů. Podává se 0,1-0,2 ml dvakrát týdně, já však podávám okolo 1 ml (hodně při dávkování rozbryndáme okolo) tak jednou měsíčně. Je třeba si totiž dávat pozor na předávkování vitamínů rozpustných v tucích. Eliška dostává hodně zeleniny, takže nepředpokládám nějaký významný deficit vitamínů, proto tedy to jiné dávkování. Sirup hodně morčátkům chutná až tak moc, že nechtějí pustit z pusinky stříkačku bez jehly, kterou se jim Pikovit podává do tlamičky. Eliška ho nemá ráda, vždy je to trochu boj, ale nemučím ji často, vždy to rychle provedeme a na dlouhou dobu je pokoj.