Papoušci

V minulosti jsem odchovala zhruba 14 mláďat během 4 hnízdění. Velice zajímavé bylo sledování genetických zákonitostí. Kupříkladu na této fotce vidíte chovný pár (tedy spíše nevidíte, jelikož ze samice kouká jen kus hlavy). Na této fotografii není vidět žlutá skvrna, kterou měl samec na temeni hlavy. Samice byla zbarvena přírodně. Tento pár měl mláďata zbarvena přírodně, dále lutino (celé žluté) a strakatá.

Teoretickým rozborem se podařilo seskupit něco málo informací o rodičích obou ptáků. Samice nikdy není nositelem lutino. Tento znak získala mláďata po samci, který pocházel buď od samice lutino nebo od zeleného samce štěpitelného na lutino. Navíc samec se žlutou skvrnou v týle je potomkem tzv. kontinentálních (holandských) strak, které jsou v současnosti velice vzácné. Strakatá mláďata ukazují, že jeden z rodičů měl v minulosti strakaté rodiče. Dědění strakatosti však nepodléhá jakýmkoliv pravidlům, je náhodné. Je proto těžké usoudit, odkud se tento znak vzal.

Na fotografii I. a fotografii II. jsou detaily jednoho strakatého mláděte a jeho lutino sourozence. Jelikož jsou fotky černobílé, dodávám, že se jednalo o žluté mládě s barevnými skvrnami a hnědou kresbou na křídlech. Tato barevná variace se nazývá světle zelená recesivní (dánská) straka skořicová. Je opět těžké usoudit, odkud se vzal znak skořicové kresby.

Toto byl malý genetický rozbor mého bývalého chovu.

Nyní už nemám žádného papouška, milovaná korelka umřela ve věku 11 let na velké zdravotní problémy. Zde je na fotografiích spolu s posledním chovaným papouškem vlnkovaným, který se dožil věku minimálně 12 let ( přesné stáří nevím, když byla zakoupena, už byla dospělá, tedy 12 let byla chována u nás ).